kondolence

Měj jsi nás rád, my Tebe ještě víc,
přišla zlá nemoc a Ty jsi musel odejít.
Přijď k nám aspoň ve snu, když nemůžeš v bdění,
ať máme lepší sen než probuzení...

Posílám pozdrav poslední,
všem, kdo měl mě rád
- mně už se nerozední,
já budu spát...

Odešel člověk, na kterého jste se mohli spolehnout a jen čas může zocelit tak velkou ránu. I když tělo je mrtvé, obraz ve vašich duších zůstává. Přejem Vám, abyste překonali brzy pro Vás tak velkou životní ztrátu.

Utřete slzy a opět se smějte,
tak si to přeji,
a v dobrém vzpomínejte.

Neplačte, že jsem odešla,
ten klid a mír mi přejte,
jen v srdcích věčnou vzpomínku
si na mne zachovejte.

Loučím se s vámi, přátelé milí,
ruky stisk už dnes vám nemohu dát,
srdce mi dotlouklo, odešly síly,
loučím se se všemi, kdo měl mne rád.

Nelkejte, že jsem odešel,
ten klid a mír mi přejte,
jen věčné světlo vzpomínky
mi v srdci zachovejte.

Dopracovaly pilné ruce,
utichlo navždy předobré srdce.
Očima se už nepodíváš,
teď klidným spánkem odpočíváš.
Utichlo srdce, zůstal jen žal,
ten, kdo Tě miloval, vzpomíná dál.

My jsme odešli,
vy žijete,
my čekáme,
vy přijdete.

To, že se rána zahojí, je jen zdání,
v srdci bolest zůstává a vzpomínání.

Odešel jsi, jak si to osud přál,
v našich srdcích a vzpomínkách zůstáváš dál.
Roky plynou, jak tiché řeky proud,
jen bolest nedá zapomenout.

Bylo-li na světě zásluhou blízkého člověka trochu víc lásky a dobroty, trochu víc světla a pravdy, měl jeho život smysl a zůstává navždy zapsán v našich srdcích. Upřímnou soustrast!

Slova nemohou vyjádřit smutek, který s Tebou cítím v této době.

Všechno má začátky,
všechno má konce,
kreslené pohádky,
pohřební zvonce.
Mezi tím život pomalu plynoucí
a je nám líto, že vše je už na konci.
Upřímnou soustrast.

Pro tichou chvíli, kdy duši blízké dáváme sbohem, přejeme Vám odvahu a sílu.

Čas ubíhá a nevrací, co vzal. Jen láska, úcta a vzpomínky v srdcích zůstávají.

Těžko se s Tebou loučilo,
těžké je bez Tebe žít,
láska však smrtí nekončí,
v srdci Tě stále budeme mít.

Cítíme s Vámi v těchto těžkých chvílích.

Přijměte upřímnou soustrast ve Vašem hlubokém zármutku.

Dny plynou jak tiché řeky proud,
jen bolest v srdci trvá a nedá zapomenout.

Když zemře maminka, i slunce zajde,
v duši se rozhostí zvláštní chlad.
Těžko pak ve světě ještě se najde,
kdo by jak maminka uměl mít rád...

Jsou lidé, kteří pro nás v životě znamenají víc než ostatní. O to těžší je naučit se žít bez nich! Upřímnou soustrast.

Jen svíci hořící
a hezkou kytici
Ti na hrob můžeme dát,
chvíli postát
a s láskou na Tebe vzpomínat.

Odešel drahý,
bez slůvka rozloučení,
odešel tak náhle
až těžko k uvěření.

Hodně síly k překonání toho jediného, co v životě nemůžeme změnit. Přijměte naší upřímnou soustrast.

Světlo jedné duše uhaslo,
však její teplo hřeje naše srdce dál...
Odešel člověk, jehož jsme milovali,
v našich vzpomínkách však bude žíti dál.

Zapalte svíce,
kdo jste ho rádi měli,
vzpomeňte na krásné chvíle,
které jsme s ním prožívali.

Existuje země živých a mrtvých. A mostem mezi nimi je láska...

Vše zmizí, jen stopy Tvé lásky a práce zůstanou...
Hluboký zármutek zůstává po tom, kdo nás navždy opustil.

Kdo žije v srdcích svých milých, není mrtev, je jen vzdálen. Upřímnou soustrast.

Maminko! Už nikdy tak nemohu nikoho oslovit, co všechno je řečeno v tom jediném slově. Neměla bych truchlit sama pro sebe, co už nebudu mít, ale pro to, co nebude mít ona.
Už žádný západ slunce, žádná ranní káva, žádný zpěv ptáků, žádná krásná slova. Pro ni budu dál žít, aby věděla, že to, co mi celý život dávala zůročím. Aby věděla, že budu dobrým člověkem.
Jako dítě jsem se jí tak moc nechtěla podobat. Co bych teď dala za to, kdyby ve mně někdo její podobu viděl.

Života jiskra v dáli teď uhasíná, však její teplé světlo nám v myslích a srdcích bude tepat a doutnat dál a jednou, byť byl by to sebemenší plamínek, rozžehne se a teplem svým nás opět zahřeje.

Žádná slova nemohou
vyjádřit zármutek,
který cítíme s Vámi
v této těžké chvíli.
Upřímnou soustrast.

Ať je ti zem lehká,
tvé publikum miluje tvé verše,
stále ještě ti tleská,
kdybys byl ještě mezi námi,
tvé básně by byly stále žehnány,
škoda, že už nikdy nesložíš nová dílka,
snad dobře ti je v roli andílka.

Vydal ses cestou,
jíž chodí každý sám,
jen dveře vzpomínek
jsi nechal dokořán.
Dík za to,
čím jsi nám v životě byl,
za každý den,
jenž jsi pro nás žil.

Smrti se nebojím, smrt není zlá,
smrt je jen kus života těžkého,
co strašné je, co zlé je,
to umírání...

Jediné srdce na světě jsme měli,
jež dovedlo nás milovat.
Kdybychom láskou budit je chtěli,
neozve se nám vícekrát.
Utichlo, zmlklo, šlo už spát...

V náručí Boží, odkud jsme vyšli,
večer se všichni sejdeme zas,
kdo by se děsil, kdo by se třás!
Z Oteckých paží, z Otcova domu,
byli jsme na mžik posláni na svět,
kdo by se obával vrátit se zpět.

Smrt není zlá, smrt je jen kus života těžkého.
Co těžké je, co zlé je, to umírání je.

Nikdo nám neřekne, nikdo nám nepoví,
čím byla maminka každému z nás.
Nikdo ji nevrátí, nikdo ji nevzbudí,
nikdy již nezazní nám její hlas.

Zvadl něžný bílý květ,
dříve nežli poznal svět.

Až umřu, nic na tomto světě se nestane
a nezmění,
jen srdcí několik se zachvěje
v rose jak k ránu květiny.

Kdo poznal Tě, ten měl Tě rád.
Uměl jsi pomoci, potěšit i rozesmát.
Takoví lidé by neměli umírat.

Člověk musí nejdřív zemřít, aby se stal nesmrtelným...

Kdo v srdcích žije, neumírá...
a světla plnou hrst jsem
sevřel naposled.

A přišla dlouhá noc... a po ní žádné ráno.

Smrt není zánik, nýbrž přechod:
z putování po světě do věčnosti.

Jak tiše žila, tak tiše odešla.
Skromná ve svém životě,
velká ve své kráse a dobrotě.

Nejdražší na světě je srdce matky,
kdo ztratil ji, chudý je,
byť i měl největší statky.

Můj Pane, dar zde Tobě vracím,
buď vůle Tvá...

Stojíme tiše, v očích slzy,
ruce jsou spjaty, prosíme,
ať alespoň jednou, na malou chvíli,
ať ještě tvůj úsměv spatříme.

Pracoval vždy do únavy,
klidu sobě nedopřál,
za vše dobré, co vykonal,
tichý spánek buď mu přán.

Stopy v písku na břehu moře smyje příliv.
To ale neznamená, že jsme tudy nikdy neprošli.
Stopy v srdci navždy zůstanou.

Smrt číhá všude, kudy jdeš,
i když ji na mapě nenajdeš...

Nezemřela jsem, neboť vím,
že budu stále žít v srdcích těch,
kteří mě milovali.

Život musí být velký zločin, když je za něj trest smrti...
Upřímnou soustrast.

Přijměte, prosím, projev mé nejhlubší účasti s těžkým zármutkem, jenž Vás postihl.