Nejlepší přání

Milí novomanželé!
Hra končí - začíná život. Tím končí pouhé „já” a začíná krásné „my”.
Mnoho štěstí na společné cestě životem přejí

Venku pomalu svítá,
hvězdy blednou,
nový den nás vítá,
škoda, že tu nespinkáš se mnou.
Polibek něžný na tvář a na čelo,
mé tělo k Tvému přitisknout by se tak chtělo.
Krásné ráno, lásko :)

Až já budu v černém hrobě a ty půjdeš okolo,
nastavím já hnátu tobě, přeraž se ty potvoro.

Krásné narozeniny,
ať dnešek je úplně jiný,
nový, zajímavý,
ať splní tvá přání,
sluníčko svítí celý den
a vše se zdá jako sen,
bav se, oslavuj, užívej,
přejeme ti jen to nej.

Probuď se, moje milovaná,
oslava už je nachystaná,
otevři svoje víčka,
všude je plno sluníčka,
den jako malovaný,
na slavení udělaný.
Tak ani chvilku neváhej
a z postýlky honem vstávej!
Já ti přeju všechno nej.

Kampak tolik pospíchají Blíženci, Váhy i Štíři?
Gratulovat, neboť přece jmeniny má Jiří!
Tak štěstí a úsměvy, radost a zdraví,
a oslav to tak, jak se svátky slaví!
Na závěr dodávám v lehounkých rozpacích,
že přeju i trochu luxusu, hlavu mít někdy v oblacích...

Zuzana - andělská tvář.
Zuzana - nad hlavou svatozář.
Zuzana - sedmý div světa.
Zuzana - pro ni je má věta...
Jen tvé je, Zuzano, mé srdce,
miluji tě vášnivě a prudce.
Krásný svátek, Zuzanko.

V zimě bývá sníh a mráz,
o Vánocích celá rodinka spolu zas.
Aby každému se i malé přání vyplnilo,
a tak se všem dobře žilo
i v roce 2013.
Abychom se v tomhle čase
za rok sešli všichni zase.
Vám i sobě přeje

Dnes narozeniny máš,
tak splň si své velké přání.
Jen ty jediný ho znáš,
a dnes ti bude k mání.
Hodné děti, věrnou ženu,
to vše se ti už splnilo.
Neměj hlavně žádnou trému,
a život si užij naplno.
Ještě tě čeká spousta let,
kdy se tvá přání vyplní.
Budeš chtít obeplout svět,
nebo se učit jezdit na koni.
Ať jakýkoliv je tvůj sen,
budeme Tě vždy mít rádi.
Užij si ten dnešní den,
a oslavuj své narozeniny s námi...

Víš, co je to PADESÁTKA?

Povím Ti to tedy zkrátka:
Ponenáhlu, hochu milý,
postava se Ti k zemi chýlí...
Mrazivými drápy všudy
zarývá se zima v údy...
Sníh se bělá na temeni,
nebo ho tam mnoho není...
Místo mozku jakási kaše
naplňuje lebky naše...
Sluch se krátí, zrak se kalí,
v žaludku nás žáha pálí...
Děravé jak měchy plíce,
játra tvrdnou víc a více...
Jakési kamení ve žluči
chvílemi nás strašně mučí...
V žilách vápenné jsou lomy,
srdce též ne bez pohromy...
Úd jak kapr sebou šlehne,
tu se zase ani nehne...
tu v něm vzplane jakási touha,
pak je zase hmota pouhá...
V zádech, kříži časem píchá,
jak by vysychala mícha...
Ledvina se odpoutává,
revma se též cítit dává...
Ruce silné se nám třesou,
nohy, sotvaže nás nesou...
Tak se bídně na tom světě
trmácíme v zimě, v létě...
M