X
Registrace nového uživatele
X
Zapomenuté heslo
Přání k svatbě
Hodnocení: 2.5 | Hlasovalo: 1
Milá nevěsto,
netvař se, že je mně 100,
není to tak dávno,
co po dvorku jsi běhala,
bahno nebahno,
kačera za sebou tahala.
Ach, jak ten čas letí,
do svazku manželského dnes vstupuješ,
brzy budeš mít vlastní děti,
životem nezadržitelně dál pluješ.
Přeji Ti, abys vždy měla pod nohama jen samé sametové beránky a Tvůj nastávající Tě starostlivě doprovázel na každém kroku, který ode dneška uděláš.
Tvůj milující tatínek.
netvař se, že je mně 100,
není to tak dávno,
co po dvorku jsi běhala,
bahno nebahno,
kačera za sebou tahala.
Ach, jak ten čas letí,
do svazku manželského dnes vstupuješ,
brzy budeš mít vlastní děti,
životem nezadržitelně dál pluješ.
Přeji Ti, abys vždy měla pod nohama jen samé sametové beránky a Tvůj nastávající Tě starostlivě doprovázel na každém kroku, který ode dneška uděláš.
Tvůj milující tatínek.
https://prani.vysmatej.cz/663/
To nejlepší: Přání k svatbě
Tak jako k zimě patří sníh,
tak jako k moři pěna,
tak ke štěstí patří smích,
tak patří k muži žena.
Tak jako k nebi patří mrak
a usmíření k zlobě,
jak k srdci láska,
tak patříte vy dva k sobě!
Blahopřejeme k Vaší svatbě!Manželství, to je jako skleněný hrníček,
stačí jen slovíčko, urazíš kousíček.
Někdy jen slovíčko nevinné vyslovíš,
z hrníčku maličký kousíček ulomíš.
Jakpak by vypadal skleněný hrníček,
kdyby se každý den ulomil kousíček?
Nebyl by pěkný, střep by z něj zbyl.
Ve střepech rozbitých kdopak by žil?
Tak ať Vám vydrží po léta celičký,
aby z něj radost měly i dětičky.
A až čáp přinese kluka i holčičku,
pohádku jim povězte o Vašem hrníčku.Na prahu manželství nejistě stojím,
milovaný domov opustit se bojím.
Budoucnost neznámá trochu mě leká,
copak mě zítra asi už čeká?
Zvyklá jsem na teplé máminy dlaně,
řekni mi, můj milý, co mi dáš za ně?
Něco mě varuje, něco mě svádí,
co mi dáš, milý, za moje mládí?
Neboj se života, ráda jej poznáš,
hruď moje široká, za ni se schováš.
Já také na prahu života stojím,
s Tebou jít životem, nic se nebojím.
Za dlaně máminy, své ruce Ti dám,
by naší lásce stavěly chrám.
Domov Ti nahradím domovem novým.
Co Ti dám za mládí? Časem Ti povím.
Mnoho lásky po celý život Vám přejeJe lehké říci „Mám Tě rád”,
to dokáže i dítě.
Těžší je však milovat
a říci: „Vážím si Tě.”
Mnoho štěstí na společné cestě životem přejí
tak jako k moři pěna,
tak ke štěstí patří smích,
tak patří k muži žena.
Tak jako k nebi patří mrak
a usmíření k zlobě,
jak k srdci láska,
tak patříte vy dva k sobě!
Blahopřejeme k Vaší svatbě!Manželství, to je jako skleněný hrníček,
stačí jen slovíčko, urazíš kousíček.
Někdy jen slovíčko nevinné vyslovíš,
z hrníčku maličký kousíček ulomíš.
Jakpak by vypadal skleněný hrníček,
kdyby se každý den ulomil kousíček?
Nebyl by pěkný, střep by z něj zbyl.
Ve střepech rozbitých kdopak by žil?
Tak ať Vám vydrží po léta celičký,
aby z něj radost měly i dětičky.
A až čáp přinese kluka i holčičku,
pohádku jim povězte o Vašem hrníčku.Na prahu manželství nejistě stojím,
milovaný domov opustit se bojím.
Budoucnost neznámá trochu mě leká,
copak mě zítra asi už čeká?
Zvyklá jsem na teplé máminy dlaně,
řekni mi, můj milý, co mi dáš za ně?
Něco mě varuje, něco mě svádí,
co mi dáš, milý, za moje mládí?
Neboj se života, ráda jej poznáš,
hruď moje široká, za ni se schováš.
Já také na prahu života stojím,
s Tebou jít životem, nic se nebojím.
Za dlaně máminy, své ruce Ti dám,
by naší lásce stavěly chrám.
Domov Ti nahradím domovem novým.
Co Ti dám za mládí? Časem Ti povím.
Mnoho lásky po celý život Vám přejeJe lehké říci „Mám Tě rád”,
to dokáže i dítě.
Těžší je však milovat
a říci: „Vážím si Tě.”
Mnoho štěstí na společné cestě životem přejí
